- Mami, prosím tě, postarej se o sebe - to mi říkala moje dcera Aneta, která žije v Anglii, po každé, když jsme se potkaly. A strkala mi pořád nové zahraniční krémy, pleťové masky a jiné zázraky.

Já jsem však všechny ty magické přípravky dávala stranou na polici. Říkala jsem si: "Proč bych se já, stará ženská, měla starat o to, jak vypadám? Ty nejlepší roky už jsem prožila". Zažila jsem s manželem krásné chvíle, děti jsem odchovala. - Měla bys mi pořídit vnouče místo, abys mi tady dělala kázání - smála jsem se Anetce.

Po jisté době jsem se ale přestala smát a když jsem se dívala do zrcadla, musela jsem Anetce dát za pravdu. Hodně jsem se za poslední roky zanedbala. Vrásky jsem měla takové jako vyorané brázdy na poli. Navíc mi obličej nějak povadl, ztratil původní tvar. Stal se natolik povadlý, že když jsem se chytila za tvář, mohla jsem ho roztáhnout o pár centimetrů.

Kromě toho měl můj obličej ošklivou zemitou barvu. Asi proto, že si občas ráda dám cígo. A opalování na slunci bylo pro mě vždycky velice příjemné. Sice jsem věděla, že to není dobré pro kůži. Kdo by se o to ale staral, když je mu 20 nebo 30 let?

Rozhodně nejhorší vliv na můj vzhled mělo drama, které jsem prožila před 13 lety...

S mým Tondou jsme se seznámili ještě na střední škole. Náhodou jsme oba dva dojížděli autobusem z Pardubic. - Jen co jsem tě uviděl, řekl jsem si "moje budoucí žena" - smál se později Ríša. Byli jsme šťastné manželství skoro 30 let. Až do jistého tragického dne, když jsme po večeři seděli u stolu.

Tonda se najednou chytil za srdce, upadl a už se nezvedl. Záchranka přijela pozdě. Pohřbila jsem manžela v den mých 50. narozenin.

Všechny moje životní plány se zbořily jako domeček z karet. Předtím jsme s Ríšou měli stánek se zeleninou na místním trhu. Chtěli jsme pracovat ještě 10-15 let, pak odejít do důchodu a postavit si malý dům mimo město. Pozemek už jsme měli koupeny. Myslet na důchod teď ani nemá smysl. Zůstala jsem sama s obchodem a musela pracovat za nás oba.

Měla jsem strach, že to sama nezvládnu. Aneta se v té době ještě učila a bydlela doma. Nemohla jsem se zhroutit. Musela jsem dceři zajistit důstojný život.

3 krát týdně jsem vstávala ve 4 ráno a jela Ríšovým rozhozeným autem pro zboží. Navíc jsem se vždy bála řídit. Pak jsem vykládala těžké bedny. Pracovala jsem celý týden, kromě neděle.

Nakonec se mi, díky mé dřině, podařilo stánek udržet. Celé toto úsilí se odrazilo na mém vzhledu. Všechny vykouřené během nocí cigarety, práce na volném vzduchu, stres... a k tomu neustálý pocit stesku po Ríšovi a brečení do polštáře. Po několika měsících takového života jsem vypadala o dobrých 20 let starší.

Ukázalo se, že u mě její známá kupovala zeleninu a nepoznala mě... Zmrazilo mě a nevěděla jsem, co mám říct. Rychle jsem zavěsila a pak hrozně brečela. - Kdyby zažily aspoň půlku toho, co jsem zažila já, tak by vypadaly sto krát hůř - říkala jsem si zoufalá.

A tak uplynuly celé roky. Aneta si, jen co dostudovala, našla skvělou práci v mezinárodní společnost a odjela do Anglie. Často jsme hovořily po telefonu. Měla dobré místo, hezký byt. Ve firmě se seznámila s pořádným klukem, také z České republiky.

- Mami, už je to tady! Zasnoubili jsme se! Za 6 měsíců bude svatba! - řekla před rokem dcera do telefonu, štěstím bez sebe. Samozřejmě jsem měla velkou radost. Jako každá matka. Hned jsem si ale pomyslela v panice:

− Jak se mám rodině ukázat taková vrásčitá? Matka nevěsty vždy zaujme pozornost všech hostů. A já vypadám spíš jako Anetčina babička, nikoliv matka. Když jsem se podívala do zrcadla, vypadala jsem na zhruba 80 let, a přitom mi bylo 62.

Představila jsem si, jak se na mě rodina mého budoucího zetě dívá se soucitem. Jeho matka je krásná, elegantní žena (viděla jsem ji na fotkách). Zatímco já jsem - stará ježibaba. Nemohla jsem to dovolit! Měla jsem 6 měsíců, abych se dala do pořádku.

Můj boj právě začal. Nevěřila jsem, že by si krém nebo pleťová maska mohly poradit s mými vráskami. Je to jako byste chtěli ulovit slona pomocí praku... Rozhodla jsem se pro injekce s botoxem. Vzala jsem kvůli tomu půjčku, protože jsem takové peníze neměla.

- Bude to bolet - řekla paní v ordinaci estetické medicíny před zákrokem. A nedělala si legraci! Slzy mi tekly po tvářích při každém vpichu jehlou. A pak - jako by mi někdo pouštěl pod kůži horké železo.

Druhá ženská mi musela držet obličej, protože pokaždé, když jsem viděla blížící se jehlu, otáčela jsem hlavu. Až pak jsem si všimla, že jsem si z té bolesti vpíchla nehty do kůže - do živého masa.

Cítila jsem se trapně, že jsem udělala takové divadlo. - Buďte v klidu, všechny ženy tak reagují - uklidnila mě kosmetička. – Injekce přece jen obsahuje klobásový jed, tak není divu, že bolí.

Upřímně řečeno mě tato informace neuklidnila.

Nejhorší ale teprve přišlo. Modřiny, boule, hematomy - to vše se mi udělalo na obličeji. - Ježíši, Věro, zmlátil tě někdo? - řekla vyděšená sousedka, když mě uviděla. Říkala jsem si: - Tak nic, zkusím to vydržet. Možná to stojí za to.

Nebylo. Konečně zmizely otoky a modřiny, vrásky ale zůstaly všechny stejné! Navíc mi po zákroku začalo padat víčko a ústní koutky. Na místě vpichu jedu zbyly popraskané cévky.

Dokonce jsem to vyfotila, abych je dala k soudu. Přišla jsem totiž o takové peníze a místo abych si zlepšila vzhled, zohyzdila jsem se ještě více. Pak už jsem neměla sílu se s těmi podvodníky soudit.

Byla jsem zničená. Byla jsem přesvědčená, že již pro mě není žádná naděje. Vše se změnilo toho dne, když jsem na trhu potkala dávnou kamarádku.

- Věrko! To seš vážně ty? - zaslechla jsem známý hlas na tržišti. Byla to Iveta, moje spolužačka z lavice. Nemohla jsem uvěřit, že je to ona! Vypadala jako mladá holka. Její pleť byla hladká a zářila. Jako by se pro ni zastavil čas, když jí bylo 30 - ve skutečnosti jí ale bylo 60!

- Jak to dokázala? - hned mě napadlo. Vím, že Iveta nebyla svatá. Ještě na střední jsme chodily za školu kouřit. A po hodinách byly šílené večírky. Co pak začala žít zdravě? Nebo si prostě našla lepší salón s botoxem?

- Omyl! Asi před rokem mi můj syn přinesl tento senzační vzorec na bázi kanabidiolu. Vynalezl ho profesor, který chtěl svou ženu zbavit nechutných jizev po nehodě.

- A při té příležitosti vymyslel přípravek, který odstraňuje všechny vrásky za 31 dnů. Používala jsem CannabiLab cca 4 týdny - a moje pleť se stala hladká jako dětská prdelka. Tady to máš, napsala jsem ti, kde to můžeš sehnat - řekla a strčila mi kus papíru.

- Buď ale opatrná zlato - řekla a dívala se mi přímo do očí - na trhu se teď objevila spousta podezřelých padělků. Jen na jednom místě můžeš sehnat originální formuli.

Nemohla jsem tomu všemu uvěřit. - Botox mi nic nedal, ale pak mě nějaká receptura s kanabidiolem jen omladila? - Možná, že Ivetka podstoupila operaci a nechtěla se přiznat? - myslela jsem si plná pochybností.

Na druhou stranu, za zkoušku nic nedám, že ne? - Horší než po botoxu to nebude - řekla jsem si a rozhodla se. Byla jsem překvapená, protože ve srovnání s botoxem - je to jako zadarmo.

První večer po nanesení CannabiLAB na obličej, cítila jsem jemné, příjemné mravenčení. Když jsem se ráno probudila, byla jsem ohromena. Kuřácké vrásky, které už léta zohyzďovaly moji horní ret, jako by někdo doslova vyžehlil. Vrásky kolem očí - úplně stejně.

Cítím, že je moje pokožka napjatá, příjemně natažená, příjemná na dotek. Póry, které předtím vypadaly jako krátery na Měsici, se staly maličké a sotva viditelné. Vypadala jsem minimálně o 5 let mladší.

Po 31 dnech kúry nezbyla na mém obličeji ani jedna vráska - přesně, jako to řekla Iveta. Jako by mi někdo doslova vrátil pokožku 20leté dívky - jen krásnější a bez akné. Navíc obličej získal výrazné tvary - jako po liftingu, vše ale proběhlo zcela přirozeně.

Zmizely ty nepříjemné "památky" po botoxu. Víčko a ústní koutky přestaly padat, všechny hematomy a popraskané žilky se vstřebaly. Nemohla jsem se na sebe vynadívat v zrcadle. Pořád jsem se dotýkala svého hladkého obličeje a říkala si nedůvěřivě:

- Jsem to opravdu já?

- Co pak Anetko, navštívila jsi maminku? - řekla mi jednou sousedka, když jsem odemykala dveře. Spletla si mě s mojí 27letou dcerou! Vešla jsem do bytu a skákala radostí.

Cítila jsem novou energii. Úplně jako by se mě někdo dohromady s vráskami sundal roky trápení. Když mě dcera požádala, abych do Anglie přijela o dva týdny dříve a pomohla v přípravách ke svatbě, souhlasila jsem bez váhání.

Když mě Aneta uviděla na letišti, úplně ztratila řeč. Čekala starou, životem unavenou ježibabu. A já jsem před ní stala narovnaná, zářící a šťastná. Bez kuřáckých vrásek, bez hluboké rýhy mezi obočím, bez žádných "památek" po botoxu.

- Mami, ty vypadáš, jako bys přijela z toho televizního pořadu, kde ženy prochází vysněnou metamorfózou! A teď pravdu - že jsi konečně začala používat ty krémy, které jsem ti koupila? - zeptala se Aneta a dívala jsem s obdivem.

Se vším jsem dceři pomohla. Spolu jsme vybíraly šaty a zdobily sál. Také jsem upekla můj proslulý zákusek. Hosté nemohli uvěřit tomu, že jsem sama upekla dokonce 10 kusů. Maminka ženicha se na mě během zábavy diskrétně obrátila:

- Drahá, jak to děláš, že nestárneš? Já si musím udělat takovou masku, a ty vypadáš jako Anetina spolužačka.

Ukázalo se, že maminka ženicha za tlustou vrstvou makeupu skrývá hluboké vrásky. Nemohla uvěřit, že jsem na sobě ten večer neměla žádný pudr nebo makeup a moje pleť vypadala jako pokožka mladé dívky.

Všichni hosté se bavili až do rána bílého. Já jsem ale z parketu odešla poslední. Celý večer jsem protančila s nově poznaným Lubošem - ženichovým strýcem.

- Mohl jsem na tobě oči nechat. Vynikla jsi mezi všemi ženami na zábavě. Tvůj zářivý úsměv mě ohromil. Zářila jsi jako hvězda! - vyznal později.

Luboš se o mě začal ucházet, ale zpočátku jsem ho odmítala. - K čemu mi to bude? Se vším si poradím sama - říkala jsem si. Luboš byl ale vytrvalý. K výročí našeho seznámení se u mě doma objevil s prstýnkem. - Chceš být slunce mého života do konce, moje hvězdičko? - zeptal se na kolenou v předsíni. Úplně jsem ztratila řeč. Nakonec jsem ale zvládla říct jediné slovo - Ano.

Kdybych tenkrát na trhu Ivetu neposlechla a nevyužila CannabiLAB, přišla bych o velkou šanci pro štěstí. Štěstí nás totiž může potkat v každém věku. Stačí mu jen otevřít, když zazvoní do našich dveří.

Věru Čeňkovou poslechla Klaudie Žatecká

Drahé Čtenářky! Kúra odstraňující vrásky, kterou využila paní Věra je od nedávna dostupná také v České republice. Na naše Čtenářky čeká speciální nabídka - díky které lze kúru získat s finančním příspěvkem 890 czk levněji. Chcete-li využit nabídky, stačí kliknout níže uvedený odkaz: